řeka Rokytná 2012 Tady se můžete podívat na fotky 6.4.    Večer ke mně přijíždí Ivanka s Martinem a Mekem. Občerstvujeme se třemi sedmičkami vína a jdeme načerpat síly na zítřejší dobrodružství. 7.4.    Ráno popojíždíme autem do Příštpa, výchozího bodu na vandr po řece Rokytná. První zastávka je u skály Justýnka, kde za třicetileté války došlo k neštěstí. Dívčina tohoto jména utíkala před chlípným vojákem a oba schrastily ze skály. Cestou míjíme plantáže medvědího česneku a před polednem přicházíme ke Spálenému dubu. Před Pulkovským mlýnem navštěvujeme zajímavý flek s totemem. Je k němu lehce adrenalinový přístup přes zavěšená lana. Posléze se loučíme s Mekem, neb ten jde jen nalehko a má odpoledne jiné společenské povinnosti. Odpoledne nás žlutá značka vyvádí daleko nad řeku a tak docházíme k závěru, že toho využijeme a zkusíme najít hospodu. Začínám mít hardwarové problémy s levou botou. Kožené a gumové komponenty odmítají spolupracovat a držet pohromadě. Naštěstí jsem šikovnej kluk a opravuji ji pomocí elektrikářských stahovacích pásek (fašetek) a izolačky. Vypadá to sice hrozně, ale funguje to. V Litovanech hospoda skutečně je a podle slov majitele je o ní zmínka již od 13 století. Před setměním odcházíme najít k řece místo na spaní. Cestou potkáme tři trampy, a tak chvíli postojíme a redukujeme si navzájem zásoby alkoholu. Spíme kousek od Kašparova mlýna. 8.4.    Ráno pokračujeme podél vody směr Moravský Krumlov. Údolí je to malebné a fotogenické. Počasí si dělá srandu a chvíli svítí zubaté sluníčko a chvílemi sněží. Asi tak v jednu přicházíme do Tavíkovic. Je zde zajímavý kostel z roku 1971. U hospody mají rozporuplné informace. "Teplá jídla po celý den" a "Nabídka dne: nevaříme". Bohužel to druhé je pravda. Po čaji s griotkou a pivu se vracíme k řece. U Čermákovic jsme rádi, že moc nenasněžilo, protože turistická stezka tady vede v docela strmém svahu. O půl sedmý jsme v Tulešicích. Ivanka prohlašuje něco ve smyslu, že na tyto klimatické podmínky její dívčí tělo není projektováno a tudíž další noc pod stanem nebude. Moje obuv vypadá, jako bych přijel z nějaké hodně chudé části světa. Nezbývá než využít nabídky kamaráda Meka. Ten si pro nás přijíždí do Tulešic svojí Octávkou. Před setměním mne vysazují v Náměšti na vlak a sami pokračují domů na Valašsko. 9.4.    Ráno vyndávám zánovní tkaničky ze svých letitých bot značky Meindl. a se slzou v oku je vyhazuji do kontejneru. A to je taková smutná tečka za letošním velikonočním vandrem. P.S.    Další povídání a fotky na osadním webu T.O. Kaltibera.