zpět na hlavní stránku


Hostýnské vrchy 2011



22.4.    Před polednem vycházím na vlak do Brna a pak do Valašského Meziříčí. Ve tři čtvrtě na čtyři si mne vyzvedává Ivanka na nádraží a převáží do Zubří pochlubit se jejich novým domečkem. Večer sedíme nad mapou a lahváčem a dolaďujem poslední detaily vandru.

23.4.    V sedm vstanem a Martinův táta nás čtyři (Ivanka, Martin, Mek, Mulisák) hodí přes obec Vidče na nástup modré značky Na Spině. V Malé Lhotě dáváme pivo a posléze za vesnicí oběd z vlastních zásob. Pak cestou s krásnými výhledy do zastávky Brňov. Opět se občerstvíme jedním točeným, aby se nám na rozhlednu dobře šlapalo. Začátek je hodně do kopce okolo skalního útvaru Jarcovská kula. Z rozhledny Jarcová se kocháme výhledem na Valašské Meziříčí. Dáváme po kalíšku z našich placatek a loučíme se s Mekem. Bohužel neměl na vícedenní výlet čas. Zbylá trojka pokračujem směrem na Lázy. Těsně před setměním nacházíme místo na spaní i s pravděpodobně pitnou vodou na místě zvaném Na Horečkách. Jsme příjemně unaveni, tak se bude dobře spát. Míjí nás bouřka a v noci malinko sprchne.

24.4.    Probouzíme se do slunečného rána. Později sluníčka ubývá, ale jde se dobře. Před polednem jsme v Rajnochovicích a v hotelu Polom si dávám skvělou česnečku a pašerácký řízek a pivo a pivo. S plným bříškem se mi vůbec nechce nahoru. O půl čtvrté přicházíme na Tesák, kde na chatě Slovan pracuje Ivančina máma. Po malém občerstvení tady necháváme batohy a vycházíme na malou procházku. Okružní výlet se malinko komplikuje průtrží mračen doprovázenou kroupami. Těsně po šestý jsme zpět na chatě. Dostáváme kyselicu a masíčko v těstíčku. Venku se sice dělá zase pěkně, ale díky Ivančině mámě budeme asi spát pod střechou. Sice má trempská dušička z toho není odvázaná. Počasí již svoji zlou stránku pro tentokrát vyčerpalo. Ale pohodlnost vítězí a odmítnout by taky bylo hloupý. Dlouho do noci popíjíme a pak jdeme spát do tělocvičny.

25.4.    Ráno je hezky. Ke snídani jsou velikonoční vajíčka. Před devátou vyrážíme k hlavnímu cíli výpravy, k poutnímu místu Hostýn. Cestou se několikrát kocháme výhledy okrášlenými inverzí v údolí. Malá kochačka u Skalného a před polednem přicházíme na Hostýn. Trochu, no - spíš trochu víc, scenérii kazí větrná elektrárna postavená mezi kostelem a rozhlednou. Ti zelení ekoteroristi opravdu neznají míru. Fuj tajcl. Na Hostýně jsou mraky lidí, ale počasí přeje. Není vedro a sluníčko pravidelně vykukuje zpoza mraků. Výhled z rozhledny kazí silný opar a stožár elektrárny, ale i tak to stálo za námahu. Kousek před Bystřicí pod Hostýnem Martin zorganizuje návštěvu svého prastrýce, kde jsme přinuceni popít slivovici. Na nádraží do Bystřice přicházíme asi ve tři. Po hodince čekání se loučím s kamarády, poněvadž jedu domů opačným směrem než oni. A to je z letošního velikonočního vandru vlastně všechno.