Zakarpatská Ukrajina na kole 2005 Tady se můžete podívat na fotky 10.8.  Asi ve 4 hodiny odpoledne vyjíždíme bílou fábií z Třebíče směr Východní Slovensko. Na Slovači začalo pršet a pršelo prakticky celou cestu až do Michelovců, kde jsme u jedný vesničky šli v cca 2 hodiny nad ránem spát. 11.8. Ráno bylo pošmourno, ale už nepršelo. Nechali jsme auto na placeným parkovišti   jednoho hotelu a někdy po13 hodině vyrazili přes Sobrance na hraniční přechod. Tam jsme absolvovali poněkud nepřehlednou proceduru, vyměnili peníze a za chvíli jsme byli v Užgorodu. Zde ochutnáváme první pivo a pokračujem směr Mukačevo. Zde si v restauraci u řeky dáváme jídlo a koukáme po holkách co chodí po mostě – „dost dobrý“. V podvečer pokračujem asi 20km směr Volovec a spíme u zdevastovaného kafe-baru. 12.8.  Ráno posnídám kousek česnekovýho salámku z domova a jedem přes dvě nekonečná sedla a Svaljavu do Volovce. Tam potkáváme párek Čechů co jedou na kolech v protisměru. Radí nám, že cesta z Koločavy na Usť-Čornu je částečně po kolena vodou a dál do Jasiny, že je to úplná šílenost. To nás vede k rozhodnutí na zkrácení trasy z Kolčavy na jih. Spíme v Siněviru, kde nás odlapila jedna podnikavá cca 10-letá holčina a nabízela nocleh s teplou sprchou. Ani moc neváháme a jdem se ubytovat. Sprcha teče jenom trochu ale přeci a hlavně teplá. Večer jdem do Koliby kde je zájezd Čechů, co si rozdává diplomy. 13.8.  Ráno necháme bágly na místě noclehu a nalehko K Siněvirskému jezeru. Cestou musíme dvakrát platit za vstup, ale jen 2 hřivny. K jezeru to bylo hodně do kopce, ale stálo to za to. Po návratu do vesnice znovu ověšíme kola brašnama a jedeme do Koločavy. V kostelíku (funguje jako muzeum Nikola Šuhaje) se nás ujala příjemná, ochotná a strašně ukecaná průvodkyně, místní učitelka, Marie Dimitrovna. Taky nám vysvětlí cestu ke hrobu N.Šohaje a pozve nás na oběd k sobě domů. Oběd byl famózní a prakticky zadarmo. Ten hrob byl dost smutnej, dvě jména na jednom kříži, protože ho zabili i s bráchou. S náhrobkama si tady vůbec moc starostí nedělají. Odpoledne dost úmornej přejezd do Tjačivu u hranice s Maďarskem. Jede se podél řeky průměrem asi 28 km/h. V Tjačivu spíme v hotelu za 20 hřiven. 14.8.  V hotelu necháváme brašny a nalehko do Solotvina (asi 25km) se vykoupat v solných lázních. Při plavání v nasyceným solným roztoku musíte zapomenout na všechny dosavadní plavecký návyky. Ve 3 hodiny máme sraz s Jirkou u hotelu, kterej jel místo koupání prozkoumat střed (těžiště) kontinentální Evropy (asi 30 km od Solotvina). V 15:30 odjíždíme do Mukačeva, kde už potmě se necháváme zavést do turistický ubytovny za 30 hřiven. Za ty prachy docela komfort.. 15.8.  Přejezd přes Užhorod, kde se naposled za levno najíme, do Michalovců. Někdy ve 3 hodiny vyjíždíme autem domů. Cestou začíná pršet a něco málo po půlnoci jsme doma.