Ťan-Šan

· 21.7. Váhu jsme v Praze ukecali na 27 kg bez vážení příručáku. Moskva. Přejezd autobusem 20m dlouhou okružní jízdou po letišti.

· 22.7. Nacpal jsem se lepjoškou. Dokoupil chleba a čokoládu.

· 23.7. Ke snídani moločnaja šámša – polívka. Spánek u Isyk-Kulu cca 90km před Karakolem.

· 24.7. V Karakolu jsem potkal „japonku“, která si chtěla pokecat anglicky. Poslal sem (ošklivý) pohledy a bábuška na poště musela někam volat, aby zjistila kolik stojí známka do Evropy. Přejezd do Maidadyru. (základní tábor pod Chan-Tengri)

· 25.7. cca v 11h. Odchod směr ledovec. Nechtělo se nám čekat 4 dny na vrtulník. Zastavil nás až boční přítok, který pak večer začal klesat.

· 26.7. Ráno o hodně míň vody. Pomohl nám domorodec Radek na koni. Vzal mě a Pavlovi batoh. Potom šílená oklika nad řekou. Horem-dolem a večer záhrab v kamení. Počasí provokuje – víceméně vysoká oblačnost.

· 27.7. ráno o 1 9 jsme vyšli. Krátce na to jsme našli dobrou cestu po úpatí svahu Až před 4. ledovcem přitékajícím ze strany (ty první byly malý) jsme museli zase na střed morény – pakárna. Zahnízdili jsme v 6 večer v cca 3550 m.n.m.

· 28.7. Počasí se začalo horšit. Kolem poledne začalo postupně sněžit (před tím pršelo) a batohy nám pěkně promokly. Přespali jsme v cca 3900 m.n.m. u Pik Abájeva. Už ve 4 odpoledne. Vrtulnici v tomhle počasí nelítají ani v Rusku.

· 29.7. V domnění, že to máme kousek jsme nespěchali.a asi do 10 sušili věci. Počasí jako jo a ne, ale vrtulníková kyvadlovka lítala. Podle nich jsme tipovali, kde je camp. Samozřejmě jsme šli blbě k jinýmu kempu. Tem náš jsme našli až v 5 odpoledne.

· 30.7. Dneska jsme si dali „pro změnu“ procházku po ledovci ke kempu Zvězdočka pod Pabědu. Nedošli jsme – málo času. Vyšli jsme pozdě byl strašně mokrej sníh. Do promočenejch bot jsem strčil amarouny (chemický topítko).

· 31.7. Amarouny jsou na hovno a navíc se samovolně aktivijí a po hodině vychladnou. V 10 hodin jsme vyšlápli Jižním Iinylčekem dál nahoru. Počasí nic-moc. Ve 4700 se zmrvilo tak, že jsme postavili stany. Už ani nevím, jaký si mám přát počasí.

· 1.8. Ve 03:00 „naštěstí“ sněžilo,tak jsme mohli spát.V 8 jsme vstávali a Honza (vedoucí výpravy) chtěl jít 2 hodiny nahoru a potom se vrátit (on totiž nešel pěšky ale letěl vrtulníkem). Umlátili jsme ho. Argumentama o počasí. Cestou zpět jsem se propadl a překročil čáru ponoru u svých botiček. Do kempu jsme dorazili ve 14:00 a ve stanu na šutrech (na benzínovým vařiči) jsme sušili boty (venku sněžilo jako kráva).Fajn sauna. Pak se udělalo pěkně, pak zas škaredě , pak…..

· 2.8. Dnes bylo krásné ráno. Akorát jsem musel 2x v noci čůrat v 10 cm čerstvého sněhu a sandálkách to byl nový neznámý zážitek. Jinak odpočinkový den. Zítřek bude o to náročnější.

· 3.8. Vyšli jsme už v 11 v noci předešlého dne, protože nás vyhodili z hospody (jurty). Mám trochu načnutej žaludek. Počasí hnusný, ale k ránu se zlepšilo. Okolo 5000 mi to už nechtělo moc táhnout. Večer se opět rozsněžilo. Vařič byl línej jako já. Nikdy bych neřekl jak dlouho trvá roztávání sněhu v 5300 m.n.m. Spánek.

· 4.8. V 7:30 jsme vycházeli z tábora 2. (naše pořadí). Směr sedlo Čapájev – ChanTengri. Mírně pod mrakem, ale vypadalo to optimisticky. Problémy se žaludkem se zlepšily, ale počasí naopak. Sněží. Sněží. Sněží. V 6000 jsme došli k závěru, že cesta dál reálně nevede a vrátili se ke stanu. Sněží.

· 5.8. Asi 7 jsme vycházeli z Tábora2. a hurá dolů. Počasí mírně pod mrakem, mrzne, pro sestup ideální. Po 10 hodině jsme v našem basic campu. Večer v 5 jsme šli do sauny. 20 dolarů na skupinu. Nádhera.

· 6.8. Čekání na vrtulník – nedočkali jsme se.

· 7.8. V 8:30 přiletěl vrtulník. 1. Vzal nás a vysadil na ledovci 500m od tábora.

2. Vrátil se pro naše batohy.

3. Vrátil se s batohama pro nás.

4. Při vzletu na nás „pomocný“ pilot hulákal, ať přeházíme batohy, že máme blbý těžiště.

5. Sklouznutím po ledovci jsme se vrávoravě odlepily od země.

V Maidadyru na nás čekalo auto. Cesta přes sedlo 3800 m. po nezpevněné cestě proběhla normálně. V Karakolu jsme si dali 3 piva a 3 večeře a 4 kg meloun. Ubytování v kempu s teplou sprchou (první po odjezdu z domova).

· 8.8. Návštěva tržiště v Karakolu a v 1 po obědě odjezd k termálním pramenům v údolí Altin-Arašan. Dodávka nás dovezla asi 15 km před cíl a tam náááhodou jel náklaďák, tak nás vzal skoro až na místo. Jedno koupání bylo volně přístupný, ale jenom vlažný. Druhý za pár peněz pod střechou a to bylo opravdu teplý (ten majitel taky podle chování L )

· 9.8. Proti proudu vyrážíme směr ledovec. Dostali jsme jogurt airan a domácí chleba ve tvaru lepjošky. Potom jsme šli k vodopádu skrz kosodřevinou a dokonce jsme ho našli. Nad ním nádherná náhorní planina. Cestou dolů jsme dostali od místních polívku.. večer doufám zase půjdeme do lázně. Šli jsme a tahle byla ještě lepší. Tady už byla teplá jen ta voda.

· 10.8. Ráno jsme vyšli přes lávku proti proudu do šíleného kopce. V dálce bylo tušit sedlo. Pořád podél potoka. Samotný závěr přes suťovisko byl opravdu sousto. V 3900 m. sedlo a otevřel se nám pohled na jezero Alakol. Cesta k němu dolů suťoviskem. Podél jezera malá horolezecká vložka nad vodou. Někteří zkusili brodit. Stihli to dřív než se jim zastavili tělesné funkce pro podchlazení. Následoval špica vodopád potom srub s černou kuchyní a kousek od něj náš nocleh.

· 11.8. Vyšli jsme směr národní park. Po přelezení lávky se Pavel a Šimi odtrhli a šli rovnou do Karakolu. My jsme šli dál proti proudu. Tam jsme museli zaplatit za vstup, ale Honza to ukecal na míň z 20 doláčů za všechny (7 lidiček). Pak nám domorodkyně nabídla kvašené kobylí mlíko kumiz. Cestou nahoru jsem asi 1,5 hod před sedlem upadl do potoka. Po doskoku při přeskoku jsem sebou sekl. Boty jsem měl mokrý až po kulena. Cesta ze sedla byla deštivá, tak mi zvlhla i ta druhá půlka těla. Martin večer místo vaření a stavění stanu běhá po lese a sbírá klacíky. Dívám se po něm dost nevrle – první příznak ponorky.

· 12.8. Potom jsme šli pořád z kopce podél řeky a v sanatoriu jsme si dali polívku a zmrzlinu se sezamem a makem (to čumíte?!). Pěknej pohled na červený skály a autobusem s germánama do Karakolu. Zde k večeři brizol a mjáso v garmóškach.

· 13.8. Návštěva tržiště a ve 14:30 přejezd přes muzeum Převalského k jezeru. Večer fajn vykoupání a začíná pršet.

· 14.8. U jezera prohlídka Petroglifů a potom do hl. Města Biškek. Ochutnal jsem ašljanfu místní národní jídlo.

· 15.8. Na tržišti jsem si koupil arkap (takovej klobouk). Byl jsem na náměstí Alla-Too. Večer jsme šli do nóbl restaurace a tamsi dal 3 chody a x piv. Hrála tam živá kapela a tancovaly krásný mulatky.

· 16.8. Jsme se vypravili do údolí Ala-arča. Taxikář nás vzal až k alp-campu. A potom pěšky podél potoka Ak-say k ledovci k chatě prijut Raceka a zpět. Cestou zpět jsme se nepohodli s taxikářem, protože nás chtěl natáhnout, Po včerejší opici jsem šel brzo spát

· 17.8. Na trhu se dal v pohodě koupit nasavoj (Místní přírodní droga obsahující efedrin). Málem nás okradli na 0šském tržišti, ale dobrá paní prodavačka nás upozornila včas. V 11 večer na letiště.

· 18.8. a tady jsem začal zápasit se sra..kou. 11 hodin čekání v Moskvě bylo děsnejch. 18:50 odlet a 19:30 přistání v Praze.

Ťan Šan 2002