zpět na hlavní stránku

Pamír - pik Lenina 2004



·        7.8.  Po příjezdu do Bratislavy nám řekli, že letadlo poletí za 10hodin. Řešíme čím poletíme, kde přespíme, za co poletíme. Řešíme to u Topvaru.

·        8.8.  Doletěli jsme do Moskvy. Vypadá to nadějně, poletíme o 24 hodin později (oba přípoje). Přespáváme na železných lavičkách.

·        9.8.  Přiletěli jsme do Biškeku brzo ráno a před polednem vrtulovým letadlem do Oše. Tam na nás čekal Ural, počkal na nás u tržiště a pak jsme jeli do Zelenej Lukany. U b.c. nás vysadili před půlnocí (3800 m.n.m.).

·        10.7.  Ráno jsme se troch unáhlili a vyrazili do 1. campu. Ve 4450 metrech jsme toho měli plný brejle. Paralen byl náš kamarád.

·        11.7.  odpočinkový den. Zahánění horské nemoci.

·        12.7.  Plánován výstup táboru 2., sle sešlo z toho kvůli sračce. Jen já a Pavel. Viděl jsem v okolí x řídkých hromádek, takže v tom nejsme sami. Počasí se večer kazí, tak uvidíme.

·        13.7.  Pavel vyrazil do 2. campu se stanem, že tam přespí. Já zatím dělám hypochondra a zůstávám v jedničce (4450m.). Odpoledne výlet do cca 4700m.

·        14.7.  Pavel se vrátil a po té se zkazilo počasí. Zrovna nám za stanem staví „palátky“, tak se nedá ani spát.

·        15.7.  Vyrazili jsme do dvojky. Počasí proměnlivý, ale příjemný. V c.2.(5400m.n.m.) jsem na chvíli usnul. Pavel hyperaktivně ještě vyběhl asi o 200 metrů výš.

·        16.7.  Počasí na hovno!

·        17.7.  Ráno foukalo a mrzlo až praštělo, tak jsme vyrazili  na lehko až o 1  9. za sedlem se začalo počasí nepříjemně kazit, tak jsme to v 5770 metrech otočili. U stanu jsme se rozhodli, že to seběhnem až do  jedničky. Rehabilitace, sušeni věcí. Při přeháňce jejich uklízení. Večer rýže a „krasnoe vino“.

·        18.7.  Po obědě nás opustil Zdeněk i se svým průjmem do b.c. a potom do Oše. Tam jsme si domluvili sraz na ubytovně centrálního stadionu. Taky jsme půjčili lano páru z Čech se kterými jsme se potkali při sestupu z c2.

·        19.7. Regenerujeme. Večer zase hnusně a krajani (Honza a Lucka) nikde. Doufám, že to zvládli.

·        20.7.  Jdeme nahoru. Počasí Ok, ale odpoledne se zvedá oblačnost. Nad prudkým místem jsme potkali krajany. Unavený, ale spokojený. V c.2. jsme uvařili puding a potom nasněžilo asi 40 cm.

·        21.7.  Vyrážíme na Razdělnaju. Sněhu místy po pás a v necelých 5800 metrech to otáčíme. Začíná sněžit. V c2 sbalíme a jdeme na oběd do c1. Zde se s Luckou a Honzem domlouváme na společné cestě do b.c. a do Oše (sněží a sněží). V 19:00 kupujeme první láhev vodky. Pak ještě dvakrát. Prej jsem pil i pivo. Takže osobní výškový rekord nakonec padl: Ve 4454 m.n.m. jsem se opil jako čuně (i se svými kamarády).

·        22.7. Sestup do b.c. po tý opici je pěknej očistec. V jurtě jsme dali obědovečeři a na 20:00 domluvili odvoz.

·        23.7.  Jedeme Kamazem a o1/2 1 jsme píchli kolo. Do Oše jsme dorazili asi v 8 ráno. Prohlídka města (nic-moc) a na oběd langman a potom šašlik  a potom meloun. Večer setkání se Zdeňkem.

·        24.7.  Letenky jsme po dlouhém cestování a domlouvání přebukovali. Ale byla to fuška. 1. pokladna 2.pokladna (mezi nimi 2 km) a až přímo na letišti se po půl druhé hodině zadařilo přeobjednat na zítra 17:00. Pak jsem celej den žral až jsem se přežral.

·        25.7. Je mi blbě jako kráva. Doufám, že do letadla to bude lepší. Letušák rozdal cestujícím blicí pytlíky, ale už nebyly potřeba. Po příletu do Biškeku se na nás vrhli poslíčci (nosiči zavazadel) a byli neodbytní jak lázeňský veverky. Domluvili jsme taxík do Čolpon-Aty za 1500,-  a přespání za 4000,- (za 8 nocí 3 lidi).

·        26.7.  Ráno je blbě všem, ale mě už je líp. Prohlídka města a večer zkušební koupání v Issyk-Kulu.

·        27.7.  Ryba v restauraci a opakované koupání.

·        28.7. Pan domácí zkouší něco o penězích za ubytování, tak mně to trochu rozhodilo – uvidíme. Koupil jsem drát, aby mi hrálo rádio. Drát je na pytel. Odpoledne jsem se spálil na sluníčku a večer v baru s živou muzikou.

·        29.7.  Podstatě nic. Jsem spálenej. Večer koncert dívčí kapely Kyz-Burak. Na převážně muslimské poměry dost bomba. Závěr dne: „vodky proti sračce není nikdy dost“ (kamarádům se už dělá taky dobře).

·        30.1.  Válení se ve stínu u jezera. Kamarádi už taky jedí jak o život.

·        31.1. Exkurse k Mrtvému jezeru (miniaturní obdoba Mrtvého moře s hóódně slanou vodou) s příšerně ukecaným kazachem. Ještě, že jsem mu rozuměl každý druhý slovo. Léčivý bahýnko i specifické koupání  bylo dokonalý. Večer dvě vodky a společné foto s kuchařem.

·        1.8.  Utrácení zbytku peněz a cesta do Biškeku. Před městem  nás zastihla písečná bouře (dost dobrý).

·        2.8.  Cesta letadlem proběhla bez problémů akorát z Moskvy jsme letěli o hodinu později, ale zato Erbasem. V 7 večer přistání v Bratislavě a před půlnocí kontroluju, jak beze mě přežily rybičky.   Přežily. J

 

na horu na začátek