zpět na hlavní stránku


Špicberky (Svalbard) - 2009



21.8.    Na sedmou jdu k Atomu na autobus do Prahy. Na Florenci hodinku počkám a popojedu busem na letiště. Po další hodině přicházejí o půl jedný Tom a Michal. Bez problémů se odbavujem a dokonce nechca propašuju na palubu láhev se zbytkem vody. Let probíhá v pohodě, dokonce dostáváme malou bagetu, s kterou jsme za ty prachy (2760,-) ani nepočítali. V Oslu nás posílají s batohama k přepážce s nadměrnýma zavazadlama. Třeba takhle budou mít lepší péči a třeba doletí (letenka za 6410,-). V Longyearbyenu, 1300 km před severním pólem, přistáváme někdy po jedenáctý. Mica pro nás přijíždí dodávkou a za vydatného deště si nás veze k sobě domů. Dáváme si na uvítanou Myslivce a o půl druhý v noci jdeme spát. No "v noci" je relativní pojem. Venku je non-stop světlo.

22.8.    Někdy v deset vstáváme a jdeme koupit plyn do vařiče (za 80 NOK velká bomba, 1NOK = cca 3Kč). A v půjčovně si na týden pronajmout pušku a pyrotechnický ohradník na medvědy za 400 NOK. Pardon - ne na medvědy, ale na nás, proti medvědům. Michal má potřebný papíry (oficiálně přeloženej výpis z trestního rejstříku). A s Micovým tlumočením to jde bez problémů. Po obědě musí Mica ještě do práce a my se bavíme prohlídkou nejsevernějšího města na planetě a rozmařile kupujem první suvenýry (např. pěkný kalendář). Pak dáváme lehkou večeři a posléze se jdem podívat k bývalému uhelnému dolu. Podle GPS-ky nalézáme první arktickou geokešku. Pod dolem se mi daří najít druhohorní fosílii. Takovej zuhelnatělej klacek, ale mám z něj radost, protože za jeho "aktivních let" tady byly tropy. K večeři si zapeču bagetu a opět marně čekám, že zapadne slunce.

23.8.    Ke snídani si pro změnu zapeču bagetu a uvařím "Dobrý hostinec". Po poledni vyrážíme s přeplněnými batohy na Barentsburg. Vymýšlíme zkratku ke Grumantbyenu, ale moc dobrý nápad to nebyl. Než najdem obstojný brod, ušetřený čas je v ... Po jedenácté hodině nalézáme místo ke spaní a budujem anti-medvědí ohradník. O půl jedný jdeme spát.

24.8.    Ráno se probouzíme do krásného dne. Slunce je na zdejší poměry vysoko nad obzorem a po jedenácté vycházíme. Cílem dne je minout bývalý ruský důl Grumantbyen a přebrodit deltu v údolí řeky Coleselva u zátoky Colesbukta. Prvně to zkoušíme přes takový poloostrov do moře, ale hloubka a proud vody v nejužším místě by nás asi odnes na některou severskou námořní trasu. Nechtěně jsme při tom vyděsili polární lišku. Takové malé liščátko. Prchalo jako by jsme ho chtěli sežrat. Raději to obcházíme malinko do vnitrozemí. Naštěstí je odliv, tak se smočíme tak maximálně po kolena. Zato bahna si užíváme do sytosti. Rada, že máme jít co nejblíž moři se nakonec vyplácí. Jen se to nesmí přehnat :-) Voda je studená jako led (doslova), tak se po brodění vždycky libuju na kousku pevné země, kde se nohy zoufale snaží nabýt správnou fyziologickou teplotu. Ke konci mám co dělat abych nenechal v půlmetrové vrstvě bahna svoje oblíbené sandálky KEEN. Jsou sice Waterproof, ale bahnoproof asi nebudou. Po půldruhé hodině jsme na konci dvoukilometrové delty. Za další hodinku si u rozpadlé chatky u potoka v půl deváté stavíme stany. Vychutnáváme si půlnoční sluníčko, které se má hodinu po půlnoci poprvé na tři minuty schovat za obzor.

25.8.    Vstáváme zase o něco později a před jednou vyrážíme. Jdem pořád víceméně podél vody (moře) a víceméně pořád přes vodu (potoky). Večer je zase jeden přítok trochu mohutnější, takže musím sundat pohorky a smočit lýtka. Pak najednou přestanou být koryta plná vody a začínáme mít strach o náš pitný režim. Někdy v osm je konečně jedno vlhký a voda v něm vypadá způsobilá pro vnitřní použití. Plníme všechny nádoby a na prvním plácku stavíme stany. Jsme kousek od Barentsburgu, tak to nebudeme mít zítra k přístavu daleko.

26.8.    Ráno se ovšem Mica mobilem dovídá špatnou zprávu. Domluvená loď za domluvenou cenu dneska nepojede, protože ji někde "škrábli" a musí jít na kontrolu. Rozhodujem se tedy do Barentsburgu dojít bez báglů oklikou přes kopce a podél moře se vrátit. Navštěvujem opuštěný ruský důl a pak si vyběhnu na 500 metrů vysoký brdek nad městem. Město je to špinavý, plný uhlí, ale pivo "Bílý medvěd" za 30 NOK je dobrý. Občerstveni se vracíme nejrychlejší cestou podél pobřeží ke stanům. Za hodinu jsme u proviantu a vaříme guláš s lovečákem. V devět si ho po lžičkách vkládáme do bříšek.

27.8.    Vyrážíme nejkratší cestou do Baretsburgu, kde se dovídáme, že loď bude mít dvě hodiny zpoždění. Při čekání oblékám skoro vše, co mám. Obloha je kompletně zatažená a fouká vlezlý arktický vítr. Tropický by mě ostatně velmi překvapil :-) Loď stojí 850 NOK. I přes mrazivé počasí, mě tahle zpráva dohřívá. Ale co se dá dělat, čtyři dny stejnou cestou zpět se nám nechce. Ve čtvrt na šest odplouváme. Při dvě a půl hodiny dlouhé plavbě se snažím hodně fotit, ale počasí fotogeničnosti vůbec nepřeje. V Longyearbyenu nás "zadarmo" autobus doveze z přístavu až k hotelu, vedle kterého má Mica byteček. Tady se zase můžem po několika dnech uvést do stavu a podob, které máme na fotkách v cestovních dokladech.

28.8.    Ráno, asi ve 12:30 vyrážíme na nejvyšší vrchol naší výpravy, Nordenskiold (1049 m.). Nahoře pěkně fouká, ale jsou vocaď pěkný výhledy. Už cestou nahoru nalézám pěknou fosílii. Po vrcholové fotografii a přípitku scházíme k čelu ledovce nad Longyearbyenem. Cestou se nám plete před objektiv tetřev. U ledovce se věnujem hledání zbytků pravěkého života. Pár pěkných opravdu nalézáme. Jenom rostlinky, živočichové tak často nefosilizují. Bohužel ty nejhezčí, nejsou vhodné svou velikostí na cestu letadlem. Pár pěkných v rozumné velikosti si ale každý našel. Jen doufám, že to není ilegální - raději je na cestu dobře zamaskuju. V osm jsme u Micy na večeři.

29.8.    Vstáváme hodně pozdě a pak jdem vrátit flintu a ve čtyři odcházíme směrem na jihovýchod na kopec nad městem. U potoka potkáváme druhohorní škeble, ale bohužel jsou tyhle fosílie na dvěstěkilovým šutru, tak je jenom vyfotím a pokračuju na vrchol. Tam se kocháme a fotíme a před osmou se zase vracíme k Micovi, kde klohním večeři. Už se těším na pozdní večer, kdy se chystáme navštívit nejsevernější výčep na této planetě. Vrátili jsme se za světla. Jak taky jinak.

30.8.    Ráno vstáváme ještě později, jak po nejnáročnější tůře a vařím si ke snídani oběd. Svůj oblíbený "Dobrý hostinec". Už asi třináctý. Odpoledne musím koupit v sámošce nějaký pečivo a salámek, i kdyby to mělo stát majlant. Začínám mít absťák po normální ne-dehydrované stravě. S Michalem ještě obcházíme pár geokešek ve městě a blízkém okolí a chystáme se k poslední noci za polárním kruhem. Ta se s náma loučí úžasným krvavě nasvětleným nebem.

31.8.    Ve dvě v noci řve budík v mobilu a po sbalení vycházíme do deště se sněhem na pět kilometrů vzdálené letiště. Po příletu do Prahy vedou naše první kroky do sámošky, kde za pár korun nakoupíme mraky dobrot a plníme si bachory. S pocitem uspokojení nasedáme do Tomášovy Audinky a jedeme k našim domovům.


nahoru na začátek