zpět na hlavní stránku


Raxalpen čili Raxalpy 2007



8.6   Ranním vlakem jsem vyrazil do Brna, kde na mně čekali Tom a Seky. Před sedmou jsme vyrazili autem směr Vídeň. Potom na městečko Gloggnitz, Reichenau an der Rax a ve vesničce Griesleiten jsme nechali auto. V půl jedenáctý jsme vyrazili po žlutý značce a zpevněné cestě. Že by se Rakušáci naučili značit přehledně jako my? No zatím mají ještě rezervy. Po té co jsme málem přešli odbočku na zelenou, jsme lezli nádhernýma ferátama Haidsteig. Nástup na klettersteig by mohl být pro osoby s vyvinutějším pudem sebezáchovy poněkud odrazující, ale nás se to samozřejmě netýkalo. Pokračovalo to několika vzdušnými žebříky až jsme dorazili na první metu výpravy: vrchol Schrockenfuxkreuz 1783 m. Kousek za vrcholem zase doprava víceméně suťoviskem a zpět k nástupové cestě. U pramene jsme doplnili pitnou vodu a asi ve čtyři odpoledne byli zpět u auta. Tím jsme zjistili že časové údaje v průvodci odpovídají naším schopnostem. Okolo nás to při vaření večeře začalo podezřele hřmět a zatahovat se, ale nás ta bouřka těsně minula. Do potoka jsme si dali vychladit Radegasty a udělali si hezký večer.

9.6.    Ráno jsme po snídani popojeli autem na nástup cesty Schonbrunner steig u masivu Loswand. Šli jsme žlutou značkou Groses Hollentalem, nenechali jsme si ujít Geisloch steig a přes vyhlídku Hollentalaussicht na Ottohaus 1644 m. Potom zpět na sever a ferátou Teufelsbadstube zpět na žlutou a k autu. Trošičku jsme se umyli a popojeli do vesničky Nasswald na konec západního údolí až k zákazu vjezdu. Nechali jsme vychladit plechovky a fernet a kochali se romantickým večerem. Ještě jsme obhlédli vláček kolejáček a museum těžby dřeva - asi. Tom spal zase v autě a já se Sekym u opuštěné zastávky vláčku provozované jako občasná turistická atrakce.

10.6.   Ráno jsme si popojeli vesničkou Hinternaswald co nejdál do údolí řeky Reisbach a vyrazili za bezmračné oblohy na Barenhochsteig. Na ferátě jsme se zbaběle začali jistit a ostatní nás začali předbíhat. Tak jsme se na to jištění taky vys… . Tom se svými jazykovými schopnostmi se dověděl, že je to lepší obejít po Wildfahrte. Na náhorní planině mezi kosodřevinou jsme poobědvali a pokračovali oklikou k Habsburghausu 1786 m. Tam se nepříjemně zatáhlo a okolo to začalo pěkně bouřit. Tentokrát nás déšť trošičku lízl, ale opravdu jenom trošičku (asi 20 kapek deště na osobu). Pak se zase vyčasilo, tak jsme mohli sestoupit ferátou Kaisersteig. Jakmile jsme sestoupili na zpevněnou cestu, začalo zase pršet, ale jenom tak něžně a asi jen čtvrt hodiny. Bylo teplo a těch asi 500 kapek se za chvíli odpařilo. U auta jsme se posilnili na cestu domů a asi o půl čtvrté vyjeli zpět do vlasti. Cestu k domovu nám ozvláštňovalo několik bouřek a průtrží mračen, kterými jsme projížděli. Tak asi o půl sedmý večer jsme byli v Brně a před půl desátou jsem nakrmil svoje hladové rybičky v Třebíči.