Grossvenediger, Dolomity 2008 Tady se můžete podívat na fotky 4.7    V 5 hodin ráno mně Bankrot nakládá a vyrážíme směr Salcburk a potom na jih na Insbruck a Mittersill. Auto necháváme ve vesničce Gruben. 13:10 vycházíme na Badener haus (2608 m.). 19:45 si sundávám boty na horské chatě. Popravdě řečeno - sandálky. Šli jsme totiž přes pár brodů po "silnici" a né po značce. Jen ten poslední úsek od cesty k chatě přes sněhové pole nebyl úplně košer. Ale bylo teplo, tak proč se přezouvat, že? Večer si dáváme pivo na dobrou noc a v 10 jdem spát (cena 10 € pro členy Alpenvereinu). 5.7.    Ráno jsme vstali asi o 1/2 7 a o 1/2 8 vycházíme směr Kristallwand (3311 m.). Ze začátku po šutrech, potom po sněhu a před koncem zajímavá ferátka po hřebínku. Na vrcholu jsme byli lážo-plážo tempem o 1/2 12. Zpátky jsme se rozhodli to obejít po ledovci (z vrchu byla vidět prošlapaná cestička). Určitě pro sestup příjemnější cesta, ale trhliny tam evidentně byly. Byli jsme na laně jen dva, takže o dokonalé bezpečnosti to zrovna nebylo. Na chatě jsme sušili věci, regenerovali a čekali na další kamarády. Ti přišli o 1/2 6. Martička, Pavel a Pavel. Na této výpravě bylo vyloženě přePavlováno. Ještě, že mi říkají Mulisák, a né občanským jménem, protože to by se v těch Pavlech ani prase nevyznalo. Kochali jsme se slunečným večerem, dali si pivo a nastavili budíka na 4 hodiny. 6.7.    O 1/2 5 vyrážíme známou cestou okolo Kristallwandu na ledovou pláň. Cvičně vyběhnem na Rainehorn (3560 m.) a pokračujem na Grossvenediger (3666 m.). Vrcholíme přesně v poledne. Hřebínek před nejvyšším místem s křížem není pro bázlivé. Vrátil jsem se evolučně o pár miliónů let zpět a v předklonu připraven zapnout přední náhon jsem ho úspěšně zdolal. Ovšem počasí je horší a horší a moc toho nevidíme. Cestou dolů se počasí rozhodlo nás ještě více vycukat. Vítr se zmrzlým deštěm do našich tvářiček zhýčkaných kancelářskými klimatizacemi nebyl vůbec příjemný. Navíc jsme maličko zatápali v mlze. Když už jsme byli v údolí na ledovci, do kopců kolem občas jebl blesk. Nám na kovových věcech začala cvrlikat elektřina a ochlupeným členům výpravy se tyto porosty ježily. Prostě jsme byli v bouřkovém mraku a koledovali si o pořádný průser. Bylo to už kousek od chaty Defreggerhaus, tak jsme to za vydatného deště došli. Na chatě si dáváme pro změnu pivo a za 8 € (pro členy) na osobu se jdeme vyspat v útulné místnůstce. 7.7.    Probouzíme se do deštivého rána a o 1/2 9 vycházíme přes sedlo Frosnitztorl zpět na Badenerhaus. Cesta mlhou byla docela náročná na orientaci, ale před polednem jsme na chatě. Tentokrát jsme si dali pivo a rozloučili se s Bankrotem, který spěchá domů a do práce. My nespěcháme, máme totiž v úmyslu přejet do Dolomit. Proto Jirka utíká z chaty do Grubenu sám a u aut přehazuje moje zbylé věci do druhého auta. O hodinku později za občasných přeháněk scházíme i my. Autem vyjíždíme do počasí, kam by ani psa nevyhnal. Stírače stírají na plný výkon a my se navzájem utěšujeme, že v Dolomitech bude pěkně. Cestou, už v Itálii, jsme se stavili na pizzu a najednou se udělalo pěkně a trudomyslnost byla zažehnána. Večer jsme se zhygienili v kempu u jezera Toblacher see. 8.7.    V 8 jsme se vzbudili, zaplatili, popojeli k jezeru Lago di Landro (1403m.) a vyrazili na Monte Piano. Cestou chvílemi pršelo a občas v dálce zahřmělo. Náhorní plošina byla kouzelná. Počasí se ještě několikrát pokazilo a zase zlepšilo. Když jsme byli v malé jeskyňce, tak na chvíli padaly i kroupy. Sandálky KEEN se zase maximálně osvědčovaly. Nejvyšší bod výletu byl 2320 m. Prostě Piánko. Na horské chatě jsme si dali skvělé kapučíno. Italské kafe je prostě opravdu kafe. Cestou dolů počasí přestalo blbnout a fotili jsme o 106. O 1/2 6 jsme dorazili k autu a popojeli pryč z národního parku kousek za Cortinou na opuštěné parkoviště přespat. 9.7.    Budík je nastaven sice na 7:40 ale na nástup se dostáváme ve 3/4 na 9. Vycházíme z parkoviště u Passo Tre Croci (1809 m.) po cestě č.203 na nástup do sedla Forcella Bassa (2417 m.). Pavel (brácha Marti) se oddělí od hlavní skupiny a vystupuje pod lanovkou k její horní stanici zkratkou. Bolí ho totiž koleno. Výstup suťoviskem byl prý na to koleno hotový balzám :-) My ostatní absolvujeme ferátu Ivano Dibona (její druhou polovinu) ve zrychleném tempu a něco po 1 hodině odpolední se blížíme k Pavlovi k lanovce v sedle Forcella Staunies (2948m.). Kousek před sedlem je úžasná lávka zavěšená na lanech nad roklinou. Pak si ve stejně zběsilém tempu, předbíhajíce Japonce, vyběhneme ferátkou Marino Bianchi na Cima di Mezzo (3154 m.) s výhledem na Monte Cristalo (3216 m.). Tak-tak stíháme poslední lanovku za 9 € dolů, která zavírá pokladnu v 16:30. Večer se uklízíme na naše oblíbené parkoviště. 10.7.    Ráno jsme se nějak nemohli vymotat z parkoviště a vyjeli jsme hrubě po 9 hodině. Asi v 11 jsme dobloudili přes Cortinu k lanovce na Tofánu a svezli se jen jednu zastávku. Obousměrná jízdenka stála 18 € a vrcholu jsme se rozhodli dosáhnout vlastními silami. Cestou byly zbytky sněhových polí a dost nás to zdrželo. Tentokrát jsem byl rád, že nemám sandálky, ale pořádný boty. Tak jsme změnili plány a rozhodli se sjet dolů lanovkou celou cestu, protože by jsme to jaksi nestíhali. Pro kolena taky jenom dobře. Dlouho jsme se pak kochali krásnými výhledy a vychutnávali skvělé fotogenické počasí. Cíl dne, dobytí Tofana di Dentro (3238 m.) a Tofana di Mezzo (3244 m.) byl splněn. Díky zmatku na lanovce jsme ušetřili každý 7 €, které jsme večer investovali do pizzy v Cortině. Po nákupu suvenýrů se vracíme na naše oblíbené parkoviště. 11.7.    Ráno jsme se rozhodli dobýt 3. v pořadí, ale jinak 1. Tofánu. Tofana de Rozes (3225 m.) je z nich nejhezčí a nejtěžší. Vyrazili jsme nezvykle brzo před 8 hodinou a vyjeli autem nad Cortinu na parkoviště a pustili se do feráty obtížnosti "C". Průchod 800 metrovým tunelem pro pěší byl perfektní zážitek. Na ferátě k vrcholu jsem se občas poctivě cvakal do úvazku, protože některý pasáže byly docela hustý. Vrcholili jsme asi o 1/2 2. Zrovna se schylovalo k bouřce, tak jsme si to moc neužili a mazali k chatě v sedle. Maličko zregenerovali a vyrazili pěknou cestou k parkovišti. O 1/2 5 jsme byli u auta a vyrazili na Cortinu a za neutuchajícího deště směrem k Čechám. 12.7.    Před svítáním jsme u Pavla Č.Budějovicích a když jsme se v poledne probudili a prohlídli si všechny fotky, šli jme si užít "velkoměsta". 13.7.    Se sám osamělý Mulisák vracím vlakem domů do Třebíče.