zpět na hlavní stránku


Grossglockner-Stüdlgrad, Bernina - 2011

         Tady se můžete podívat na fotky               a pohyblivé panoráma          


3.7.    V šest vstáváme a po sedmé vyjíždíme v sestavě Pavel, Ondra, Lubor a Mulisák z Mohelna na jih a pak k nejvyšší hoře Rakouska Grossglockneru (3798 m.n.m.). Kamarádi mají v úmyslu jít na vrchol cestou Stüdlgrad z chaty Stüdlhütte. Když mi Pavel dá přečíst popis trasy (místy 4-), tedy poctivé lezení, tak trochu znejistím a říkám si, že jsem asi měl občas zajít na stěnu si trochu zatrénovat. No uvidím na místě. Ve čtvrt na tři platíme mýto 10 € na parkoviště u Lucknerhaus. Trochu se přebalíme a rozdělíme horo-materiál a potraviny a začínáme bojovat s 900 metry převýšení k chatě Stüdlhütte (2805 m.n.m.). Přicházíme v půl šestý, ubytováváme se za 12 € (místa máme zabukovaný) a jdem na jedno.

4.7.    Probouzíme se o půl pátý a v pět vycházíme do chladného větrného rána. Cesta přes ledovec jde velmi dobře, sníh je krásně promrzlý. Při nástupu na skálu mám ale trochu - trochu hodně - problém. Skála je kompletně namrzlá. Bez maček se nedá po těch šutrech rozumně lézt. Po 30 metrech boje s mým druhým ješitnějším JÁ dělám mrzuté rozhodnutí. Mačky si ani nebudu nasazovat, slaním a uteču. Tohle je za hranicemi mého lezeckého umu a akorát bych ostatní zdržoval a sebe ohrožoval. Rozhodnutí je potvrzeno faktem, že kolega nade mnou nechca shodí asi dvoukilový placák, který mne praští do hlavy. Jen to zazvoní o moji helmu. Po pár vulgarismech jsem zpět na ledovci a vracím se na chatu. Přemýšlím co s načatým dnem. Obejít to k Erzherzog-Johann-hütte (3454 m.n.m.) na klasickou výstupovou cestu se mi samotnýmu po ledovci nechce. Navíc jsem na vrcholu týhle hory už byl. Tuším někdy v roce 2002 nebo 3. Doufám, že kamarádům vyjde počasí. Docela se honí mraky, ale východní strana hory je to lepší. Po návratu na chatu se na chvíli dospím a pak se jdu podívat směrem k Salmhütte (2644 m.n.m.) k vodopádům a k ledovci cestou k Johannhütte. Večer o půl osmé dorazil Pavel a o chvíli později i Ondra s Luborem. Počasí nakonec vyšlo skvěle. Jsou unavený, ale vypadají spokojeně. Po vítězném pivu jdeme spát.

5.7.    Spíme do půl osmý a v klídku posnídáme, sejdem k autu a v jedenáct odjíždíme a po jedný odpolední překračujem hranici s Itálií malým horským průsmykem Passo Stalle. V půl devátý večer jsme u hráze přehrady Campo Moro (2000 m.n.m.). Obhlídnem terén, uvaříme večeři a o půl desátý uléháme pod širým nebem.

6.7.    V sedm vycházíme a v devět jsme na chatě Carate Brianza (2636 m.n.m.) a před jedenáctou na Marinelli Bombardieri (2813 m.n.m.). Chvíli přemýšlíme, jestli zůstat, nebo využít počasí a dojít až na chatu Marco e Rosa. Mělo by to trvat podle cedulí 3:20. Prý je to průchodný i odpoledne a nocleh je zamluven. Cesta kuloárem je pěkně strmá, chvílemi možná i 50 st. Před půl třetí jsme na chatě Marco e Rosa. 3597 m.n.m. podle mapy a 3610m.n.m. podle cedule na chatě. Dáme jedno na "podporu aklimatizace". Zítra nás totiž čeká P.zo Bernina (4050 m.n.m.).

7.7.    Ani prd. Je hnusně, sněží. Počasí přímo vánoční, na oknech se dělá romantická námraza. Asi v tom "nejlepším" přichází tři Češi, tak je s kým pokecat. Nerad bych tady uvízl jak Jaroslav Marvan ve filmu "Anděl na horách", protože pivo stojí 6 € a půllitr balený vody 2. Užitková voda neteče. Zejtra prý má být líp.

8.7.    Není. Nálada v mužstvu klesá. Asi budem muset v tom hnusu sestoupit. Po deváté vyrážíme do větru a husté mlhy. Sestup kuloárem jde bez problémů a na platu pod kuloárem se dostáváme těsně pod mraky, takže obávaný problém s orientací se naštěstí nekoná. Na chatě Carate Brianza (2636 m.n.m.) odbočíme k chatě Bignami (2401 m.n.m.) a k hornímu přehradě L. di Gera. Cestou počasí zase blbne a prší. Naštěstí to nenamrzá, tak se dá bezpečně sestupovat. Před pátou jsme u auta a počasí se zlepšuje. Mokrý věci dáváme do batohů, aby pořádně zasmrádly. A my se převlékáme do suchého civilního oblečení a nastupujem do auta. Cestou se ještě stavujem na pizzu. Musíme ale počkat na sedmou hodinu. Dřív se v Itálii asi nepeče.

9.7.    O půl sedmý jsme v Česku a něco později doma.

   

P.S.    Jak jsme se později dozvěděli od výše zmíněných Čechů, tak počasí se sice v sobotu trošku zlepšilo, nicméně na Berninu nikdo nevystoupil. Jenom pár lidiček bylo na předvrcholu. Vrchol byl v mracích, metr sněhu a cesta neprůchozí.


nahoru na začátek