zpět na hlavní stránku


Dolomity, Cortina d´Ampezo 2012



3.7.    V osm vyjíždíme Jirka, jeho syn Michal a moje Mulisácká maličkost z Třebíče na sedm set kilometrů dlouhou cestu do Itálie. V šest jsme v Cortině d´Ampezzo a ubytováváme se v kempu Dolomiti pod městem. Záchody a sprchy jsou prvotřídní. Každých pár desítek metrů je hydrantek s korýtkem. Noc za 7 euro na osobu.

4.7.    Po osmé vyjíždíme dvacet kilometrů na západ do sedla Falzarego (2105 m.n.m.). Nasazujeme čelovky na helmu a prostupujeme galerií (chodbou ve skále) na Piccolo Lagazuoi. Na chatě Lagazuoi studujeme nástěnnou mapu a směřujeme na krátkou a obtížnou ferátu Tomaselli. Pod chatou je spousta chodníčků a je nám doporučeno držet rozcestníků. Zkratky by se nemusely časově vyplatit. Kousek nad bivakem della Chiesa začíná nádherně vzdušná feráta. Marně hledám nohama, kde bych se zapřel. Je to jenom o pažích a nohy na tření, aby se nehoupaly ve vzdychu a nepřidávaly mi na už tak dost velké hmotnosti. Nahoře náročný výstup přechází v náročný sestup. Druhou stranou hřebene se vracíme několika sedly na parkoviště.

5.7.    Vstáváme v osm a rozvážně vaříme snídani. Popojíždíme opět směrem na sedlo Falzarego, ale odbočíme útlou silničkou k chatě Dibona (2083 m.n.m.). Začíná mohutně pršet a musíme tudíž vyčkávat. Z parkoviště vycházíme až před polednem. Malinko si nadcházíme a po chvíli jsme v galerii. V tunelu nastoupáme spoustu výškových metrů. Výšku na povrchu hory ale zase dost ztrácíme. Feráta Giovanni Lipella je přiměřeně obtížná, místy vzdušná a celkově docela dlouhá. Na jejím konci jsme ve čtvrt na šest odpoledne. Na Tofanu di Rozes si musíme nechat zajít chuť. Traversem míříme k chatě Giussani a potom šotolinou k Diboně.

6.7.    Vstáváme v sedm. Dnes máme namířeno ke skupině Pomagagnon. Počasí vypadá dobře, ale je to jenom zdání. Když zastavíme na parkovišti u hotelu Fiames, pár kilometrů za Cortinou směrem na Dobiacco, začíná pršet. Klasik by řekl: "chčije a chčije". Před polednem se počasí zlepšuje a my vycházíme plni naděje na příměstskou ferátu Michielli Strobel. Není sice úplně jednoduchá, ale bez záludností. Počasí se sice velmi zvolna, ale stále zlepšuje. Cirka o půl páté jsme na vrcholu Punta Fiames (2240 m.n.m.). Následuje sestup východním svahem. Podle průvodce excelentní suťový sestup. No, zas taková sláva to není. Už jsem ve štěrku užil lepší skluzy. Něco po šesté jsme u auta a cestou do kempu se stavujeme v Cortině na pizzu a kafe. Oboje je vynikající, jen obsluha se tváří, jako by jsme ji něčím nasr...

7.7.    Jedeme domů.