zpět na hlavní stránku


Dolomity, Tre Cime 2010



25.8.    Odpoledne odjíždím do Brna. Na nádraží mě asi po dvou hodinách nakládá John s Andreou. Kousek popojedem a skládáme se Markovi do jeho bydlíku, neboli obytného auta mně dosud neznámé značky LMC. Někdy kolem osmý večer konečně vyjíždíme na jih do Rakouska. Cesta ubíhala vcelku rychle. Rozložili jsme postele a dva lidi mohli za jízdy klidně spát. Takže Rakousko-Italské hranice jsem prospal. Předpisy pro poutání se bezpečnostními pásy jsou přeci pouze pro přestrašené, že ?! Za svítání přijíždíme ke Cortině ke spodní stanici lanovky Passo Falzarego.

26.8.    Vstáváme v devět a v klídku posnídáme míchaná vajíčka, počkáme až vyrazí davy turistů a pak před polednem vyrážíme na via ferara Tomaselli. Nástup je hodně dlouhý a v sedle jsme asi ve dvě. Konečně se oblékáme do sedáků. Cesty jsou od začátku vedeny vcelku vzdušně. Asi ve čtyři vrcholíme na jedné z věží Torre Fanis. Počasí nádherný, jen jsme malinko podcenili zásoby vody, ale i tak si to užíváme. V šest jsme v sedle nad parkovištěm, kde dáváme poslední občerstvení z příručních batůžků a dopíjíme poslední doušky vody. Večer si v bydlíku vaříme brambory a masíčko na pánvičce.

27.8.    Budíček je nastaven na tři čtvrtě na sedm. Posnídáme a vyrazíme k sedačkové lanovce na nástup další „černé“ feráty Guiseppe Olivieri končící na Tofana di Mezzo (3243 m). Kvalita a obtížnost cesty je pro opravdové fajnšmekry. Počasí se bohužel horší a před vrcholem jsme stále častěji v mracích. Když nastupujem do dolů mířící lanovky začíná legitimně pršet. Takže dole musíme proti naší vůli na jedno do restaurace a počkat až se to přežene. Než vypijem jedno kvasnicový přestává pršet a můžem pohodně dojít k autu. Večer nám přichází z lesa jedna liška dát dobrou noc.

28.8.    Vstáváme v sedm. Vyjíždíme z naší turistické mapy do Auronzo di Cadore, kde Mára dělá mechanika Pavlovi Pospíšilovi. Konají se tady totiž závody motorových člunů. Závody jsou až zítra, tak ho tady necháváme a vracíme se do mapy navštívit nejslavnější dominantu Dolomit Tre Cime di Lavaredo. Platíme nehorázných 30 € za mýto k chatě Rifugio Lavaredo. Než se vyhrabem, tak počasí trochu provokuje deštěm, ale nedáme se odradit. V nejhorším ty „tři špice“ obejdem coby prostí chodci. Před nástupem na exponovanější místa vylézá sluníčko a vápenec rychle vysušuje. Můžem tedy absolvovat okruh přes Le Gallerrie del Paterno. Odměněni jsme úžasnými výhledy a fotogenickou oblačností. Než dojdem k chatě Rifugio Locatelli procházíme dlouhými chodbami z první světové války. Takže jsem čelovku netahal zbytečně. Zvláště na schodišti se docela hodila. Na chatě dáme jedno. Franziskaner Weissbier se nám už ostatně několikrát osvědčil. Po občerstvení jdeme druhou stranou dolomitské dominanty zpět k parkovišti. Počasí je hezký, ale zjevně se ochladilo a tak v autě vaříme lehkou večeři. Za tmy se vracíme do Auronza za Márem. Pracně zacouváme do kempu a večer se se závodním týmem dlouho do noci opíjíme.

29.8.    Před devátou vstáváme a jdeme se podívat na závody. Když už jsme v Itálii musíme taky zajít na pizzu. Pak se celý den více-méně poflakujem okolo závodů. Pavel skončil kvůli technickým problémům na desátým místě. O půl šesté večer vyjíždíme k domovu. V Brně mi to akorát vyjde na první dělnický vlak a o půl šestý jsem doma v Třebíči.


nahoru na začátek