zpět na hlavní stránku


Dachstein - feráty Johan & Laserer alpin 2012



3.8.    Po obědě vycházím na vlak do Brna. Ve čtyři mě nakládají Ivan s Vítěm a Tom. Do GPS zadáváme Ramsau a vyjíždíme. Za Vídní se opravuje dálnice a tak hodinu nás to zdržuje. Rádi bychom totiž dneska kempovali u spodní stanice lanovky na Dachstein. Za prohlubující se tmy u ní jsme. Bez vaření se najíme a jdeme spát.

4.8.    Vstávám v šest, protože se nechceme nechat vyhodit z přístřešku. Pravděpodobně obchůdek se suvenýry, nebo skladiště zimního vybavení. Asi o půl osmé vycházíme Tom a já na ferátu Johan. Ivan s Vítěm pojedou lanovkou a pak si vylezou na téměř 3000 metrů vysoký Dachstein. Jdeme okolo chaty Dachstein südwandhütte. Přelézáme potok a za ním začíná feráta. Je podezřele jednoduchá. Podle popisu má být začátek náročnosti E, neboli extrém. Po chvilce zjišťujeme, že k ferátě je to ještě asi hodinku chůze. Nástup na ferátu je opravdu selektivní. Cesta je celkově dost náročná a vzdušná, ale velmi dobře zajištěná a v kolmé stěně je spoustu kramlí a roxorů. Asi v jednu odpoledne máme dlouhou a výživnou ferátu Johan za sebou. Končí přímo u chaty Dachsteinwartehütte. Tady se taky po chvíli setkáváme s našimi dvěma kamarády. Dáváme slavnostní pivo a pak prověřujeme voděodolnost našich bot cestou po tajícím ledovci k horní stanici lanovky. Potom po lehké ferátce dolů a k našemu autu. Krátce na to co přicházíme na parkoviště, začíná pršet. Potom začíná lejt a následuje průtrž mračen s vodorovným směrem pádu kapek. Schováváme se pod přístřeškem u vstupu na lanovku. Na vodorovný déšť ovšem projektován není. Za tmy, když už prší už jenom decentně, kluci staví stan na paloučku naproti vchodu. Tom spí v autě a já u dveří vstupní haly.

5.8.    Ve čtyři je neplánovaný budíček. Začíná se zprovozňovat lanovka, neb je spousta nadšenců, co chtěj vidět východ slunce z vrcholu. Nebo spíš z vyhlídky u lanovky. Mé špatné já má radost, že stejně prd uvidí, protože je podmrakem. Narychlo se stěhujeme na parkoviště a pod včerejší přístřešek. Do sedmi ještě spokojeně spím. Počasí se pomalu ale jistě stále zlepšuje a o půl deváté objíždíme masiv Dachsteinu k jezeru Gosausee. Tady je nová ferátka nad jezerem Laserer Alpin klettersteig. Začátek je traversem těsně nad vodou. Je to dost náročný na ruce. Nohy si jen těžko hledají oporu. V jednu chvíli jsem hlavou na úrovni silnice, teče za mne jak z vola a nějaký báby, co jsou pár metrů ode mě na tý silnici, to komentují. Naštěstí neumím německy. Potom lezem po lankovém žebříku kolmo nahoru. Celou dobu se pohybujeme v docela kolmé stěně. Následují natažená vodorovná lana. Lidi pode mnou na cestě čumí. A tak se snažím tvářit sebejistě. Konec je po mokrém uklouzaném vápenci a za poctivou hodinku je lezení konec. Jsem trouba. V bojovém zápalu jsem úplně zapomněl fotit. Dal bych si to ještě jednou, ale dneska už ne. Docela cítím ruce. V průvodci píšou obtížnost C. Ve srovnání se včerejškem nebo s Dolomity, bych tomu dal poctivé D. Céčko je asi za to, že by se padalo do vody a na pohotovost je to tady taky kousek. O půl jedné se jdeme koupat. Při troše optimismu je voda docela teplá. Jen se nesmí šlapat voda. Spodní vrstvy opravdu prohřáté nejsou. Po osvěžující koupeli si ještě obejdeme jezero, poobědváme na spodnějším parkovišti a po čtvrté odpolední vyjíždíme k domovu.

6.8.    Po půlnoci jsem doma.