zpět na hlavní stránku


Česká Kanada 2007



5.5   V sobotu ráno jsem se vypravil na vlak, kde na mně už mával z rychlíku Martin s Mekem. Ve vlaku jsme si popovídali s jednou hezkou spolucestující, která nám doporučila, kam se v Hradci podívat. Muzeum fotografie si přeci nemůžu nechat ujít. V Jindřichově Hradci jsme si nechali ujet úzkokolejný vláček a vypravili se prozkoumat město. Bohužel hledané muzeum bylo zavřené a městské akvárium taky. Tak nám nezbylo nic jiného, než jít na oběd a na pivo. Telecí hnízdo s nivou mi nepřístupnou expozici trochu nahradilo. Pak jsme se vypravili na vláček do Nové Bystřice. Cesta romantickou krajinou nás všechny fascinovala. A v duchu jsem si vybíral místo pro srub. Tady by se mi vyloženě líbil. Po krátké obhlídce městečka jsme vyrazili po modré značce k rybníku Osika. Kousek před ním nás ovšem zlákala příjemná hospůdka, kde jsem si dal (vynikající) smažený romadúr. Příjemně posilněni jsme vyrazili hledat nocleh. Po 2 kilometrech u vesničky Klášter jsme odbočili doleva k lesu a postavili stany. Asi 15 minut na to se vydatně rozpršelo.

6.5.    Ráno se počasí trošičku umoudřilo. Sice mrholilo skoro pořád (neřád), ale aspoň jsme se nepotili. Šli jsme okolo Muzea čs. opevnění. Ale jak to tak bývá, u žádného bunkrů nebyla vztyčená zástava. Což znamená zavřeno. Okolo poledne jsme dorazili na Landštejn. Důkladně jsme si ho prolezli včetně hradní věže odkud byl skvělý výhled do … No zas tak daleko vidět nebylo, protože pořád (neřád) mrholilo. Po česnečce v podhradí jsme pokračovali po modré do Českého Rudolce. Cesta malebnou krajinkou s přestávajícím mrholením nás příjemně unavila. V Rudolci jsme si ještě vyfotili zámeček Malá Hluboká a zjistili informace o Gráselově stezce plánované na zítra. Mapa Graselovy stezky (2,5 M) ke stažení zde. No a pak byl na ředě zasloužený kančí guláš. Ještě téhož dne jsme nastoupili na stezku a na prvním příhodném koprvišti postavili stany. Mek málem propadl trudomyslnosti, protože si zapomněl v hospodě nabrat vodu. Za pomoci asi deseti vulgarismů a slibu naší pitné pomoci, se mu ji však podařilo překonat. Po dnešním 20-kilometrovém pochodu jsme tedy mohli usínat za pronikavého Mekova chrápání.

7.5.   Probudili jsme se do krásného rána. Snídani v trávě na sluníčku jsem samozřejmě neošidil. Potom jsme loudavým krokem a s častými zastávkami šli dobře značenou Graselovou stezkou okolo Doubkova mlýnu Graselovy sluje, Troubného rybníku, Pfaffenschlagu (odkrytá středověká ves) k červené značce. Asi dva kilometry před Slavonicemi jsme navštívili jeden pěkně zrekonstruovaný srub z bývalého čs. opevnění. Ve Slavonicích jsem si dal smaženou nivu a pivo Pardál. Mek si dal smaženého klokana a jelikož je to kamarád, dal mi ochutnat. Byl vynikající. Ve Slavonicích prostě umí udělat klokana, aby byl opravdu pokousatelnej. Krátce po půlnoci jsme vyrazili k nádraží a pak ještě kousíček, kde jsme měli vyhlídnutej flek na spaní. Za nádražím nás malinko znervóznilo auto. Nebylo to auto obyčejné, ale policejní. Policisté naštěstí už spali, tak tři opilci mohli v klidu projít. Mek hrdinně prohlásil, že když vidí hvězdy, tak pršet nebude a šel spát pod širák.

8.5.   Poprvé sprchlo asi v 5 hodin. Pak ještě jednou trochu v 6. No a před sedmou se rozpršelo doopravdy. Naštěstí se liják brzy vyčerpal, tak jsme si mohli sbalit stany bez závažnějšího zmoknutí. Meka jsme taky našli (schoval se na nádržní rampě). A to je taková malá tečka za tím naším výletem a odjíždíme vlakem k domovům.

P.S.   Jiný úhel pohledu (i fotografického) najdete na osadních stránkách.