zpět na hlavní stránku


Černá Hora, (Crna Gora, Monte Negro) 2014



17.7.    V šest večer odjíždíme autobusem cestovky Alpina z Brna přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko do Černé hory.

18.7.    Odpoledne navštěvujeme mešitu ve městečku Pljevlja. Pak zastavujeme u technické památky, mostu přes řeku Tara, architekta M.C.Trojanoviče. Odpoledne přijíždíme do kempu u městečka Žabljak. Večer se jdeme podívat do města. Ochutnáváme místní pivo a zdejší specialitu, Burek. Pečivo z listového dost mastného těsta a nějakou náplní.

19.7.    Ráno nás autobus sveze na nástup ke kaňonu Komarnica. Děláme malou odbočku k mostu přes kaňon. Stoupáme okolo salaší a odpoledne táboříme u pramene Šarban (1700 m.n.m.). Pasou se zde krávy a vede okolo silnice, která donedávna byla pouze cestou pro offroady.

20.7.    Ráno přelezeme silnici a jdeme do sedla Škrčko (2114). V malé jeskyňce nad křižovatkou cest necháváme batohy a jenom nalehko jdeme na nejvyšší vrchol země Bobotuv kuk (2522). Cestou málem ztrácím petláhev s vodou. Cesta je totiž trochu náročnější, než to vyplynulo z popisu našeho chronicky optimistického průvodce. Láhev se naštěstí zastavila nad srázem a dalo se k ní dostat. Učiním tedy potřebná opatření, aby v náročnějších pasážích nevypadla z kapsy. Dneska bude hodně teplo a bez vody by byla cesta nepříjemná. Cestou z vrcholu potkáváme v sedle pod vrcholem jednodenkáře, druhou polovinu našeho zájezdu. Pod sedlem se koupeme v malém jezírku. Vrátíme se pro batohy a pokračujeme k jezerům Škrčko (1711). U menšího z nich stavíme stany.

21.7.    Ráno pokračujeme okolo Velkého Škrčka obklikou. Trochu více po vrstevnici oproti plánu. Ale i tak je pořád dost do kopce. Jdeme okolo vrcholu Planinica (2330) a Velka Struga (2274). Odbočujeme nalehko k ledové jeskyni Ledena pečina (2180). Pokračujeme údolím Lokvice k salaši ke které večer přivezl hodný kůň nové zásoby piva. Fouká silný vítr a v noci zaprší.

22.7.    Počasí se ráno postupně zlepšuje. A když jsme v sedle Velika Previja (2145) je už celkem hezky. Tak, i když se mi ráno moc nechtělo, odbočuju nalehko na Medvědy (2287). Cesta je exponovaná, ale nejhorší místa jsou zajištěná lanem. Potom dolinou Kalica k Černému jezeru. Zde se vykoupeme a pokračujeme do Žabljaku. Dávám si pivo a vyhlášený místní pršut. Vracíme se do kempu, kde se později koná večírek s českou bečkou černohorským pečeným jehňátkem.

23.7.    Ráno přejíždíme k moři. Ubytováváme se v kempu kus cesty za Kotorem na kraji Lepetane. Zkoušíme koupání v moři a odpoledne odjíždíme lodí vyhlídkovou plavbou zálivem. Navštěvujeme ostrůvek s pravoslavným kostelíkem a přistáváme ve starobylém městě Kotor. Vycházíme po kamenných schodech na pevnost nad městem. Je z ní úžasný výhled na město a na záliv. Za soumraku se kocháme místními starobylými uličkami a ve stylové restauraci si dávám lehkou, drahou, ale velmi chutnou večeři. Chobotnici na grilu. Škoda, že tohle místo není víc času. Tyto uličky mají úžasný genius loci. V pozdní večer u kempu proběhne ještě malé posezení na pláži se skvělým místním vínem.

24.7.    Raní koupání v moři je skvělá věc. Ještě dopoledne odjíždíme do města Budva, kde se kocháme jeho starým městem. Potom nám autobus zastavuje na vyhlídce na poloostrov Sveti Stefan. Ale jenom na chviličku, neboť tím řidiči způsobí malý dopravní kolaps na hlavní silnici. Další zastávka je u sladkovodního Skadarského jezera. Další u Pravoslavného monastiru Morača. Zde si u stánku kupuju místní rakii, aby byla dezinfekce na další přechod hor. Za tmy přijíždíme do sedla Trešněvik (1573). Rychle stavíme stany a jdeme do místní restaurace s dobrou kuchyní a ochotnou paní domácí.

25.7.    Ráno vyrážíme o něco dříve než obvykle. Jdeme do pohoří Komovi a jeho vrchol Kom Vasojevički (2461). Kocháme se výhledy, které postupně mizí, neb se horší počasí. Zastavujeme se u malé boudy s občerstvením, kde přečkáváme první déšť. Pan domácí nám poradí, kdy máme odejít, aby jsme příliš nezmokli. To oceňuji, protože ta rada byla trochu proti jeho obchodním zájmům. Těsně před tím, než jsme došli do sedla, se rozpršelo doopravdy. Chudáci jednodenkáři, co vycházeli později. Ti si při sestupu užili 3/4 centimetrové kroupy. Dávám si pozdní oběd a čekáme, jestli přestane pršet. Později odpoledne přestalo a můžeme vyrazit na přechod pohoří Bjelasica přes vesničky Katun Lisa a Katun Asanovička až k salaším Krivi. Okolní hory jsou po bouřce opravdu nádherné. Nízká oblačnost v údolích, chvílemi jdeme v oparu, chvílemi míjíme vrstvy čerstvých krup. Trochu se sice ochladilo, ale je to prostě úchvatný.

26.7.    Ráno je skvělý počasí a pokračujeme travnatým terénem přes vrcholy Zekova Glava (2117) a nejvyšší vrchol Bjelasici - Crna Glava (2139). Spíme u Šiško jezera (1680).

27.7.    Až na pár malých brdků už vlastně jenom sestupujeme. Zastavujeme se u salaše, kde se vydatně občerstvujeme domácím sýrem, pršutem, pivem a někteří gastronomičtí experimentátoři i domácím jogurtem. Přicházíme k jezeru Biogradsko (1094) a potom autobusem do městečka Mojkovac. V podvečer odjíždíme k domovu.

28.7.    Příjezd do Brna, do Třebíče, do mého 3+1.


nahoru na začátek