zpět na hlavní stránku


Bulharsko - Pirin 2007



18.7    Ráno už nemůžu dospat a na nádraží se potkávám se Standou. Jedem radši osobákem, protože rychlik je nespolehlivej. V Kralicích přistupuje Jirka. V Brně na autobusáku začíná naše balkánské dobrodružství. Místenky jsou pouze formalita. Řidiči nás posazují úplně dopředu, kde je málo místa na nohy. Naštěstí jen do Bratislavy. Pár lidiček jede do Bratislavy dokonce na stojáka. Tam si sedáme na pohodlnější sedadla a pokračujem do Budapešti a do Srbska, kde na benzínce kupujem záchranná piva.

19.7.     V 6:22 místního času jsme přijeli do Sofie. Vyměnili jsme peníze a koupili jízdenky do Razlogu. Odjíždí nám to 8:30 a před polednem tam jsme. Zaujal nás malý obchůdek s prodavačkou Peťou. Holka krev a mlíko - viz. foto. Ale dali jsme si u ní pivo. Taky tam byl opilec co tvrdí , že to u nás zná, že u nás byl. S tankem v roce 68. A aby jsme se nezlobili koupil nám pivo. Tak jsme se na něj teda nezlobili. V domnění, že největší vedro je za náma jsme vyrazili do hor. Prašná cesta horkým odpolednem okolo staveniště byla docela očistec. Spíme kousek nad odbočkou žluté značky v mnoho let opuštěném rekreačním středisku.

20.7.    Po snídani se vracíme na žlutou a ve vedru až na chatu Javorov. Potkáváme zde holku Čech s bolavým kolenem co má za sebou přechod Rily. U Suchdolského jezera se navečeříme a před šestou večerní pokračujem k zaslonu (nouzový přístřešek) Končeto. Ale nedošli jsme tam. V Kamenickém sedle sice profukovalo, ale byl tam rovný flek na dva stany. Po západu slunce rychle klesá teplota, tak zalézáme do spacáků. Večer skoro za tmy okolo stanů korzují kamzíci. Když jsem se byl v noci vyvenčit, kochal jsem se při tom pohledem do údolí na svítící město Razlog - nádhera.

21.7.    V noci vítr nabírá na síle, ale čistá hvězdná obloha nenasvědčuje žádnému zhoršení počasí. V sedm vstáváme, ale kvůli větru zůstávám do poslední chvíle ve stanu. O půl deváté vycházíme a hledáme kde je ten náš vysněný zaslon. Bylo to ještě pěknej kus cesty a navíc byl už obsazenej . V sedle před Vichrenem přestávka a přesně v poledne dobýváme nejvyšší vrchol Pirinu Vichren 2914 m.n.m. Sestup k chatě Vichren je nepříjemnej, ale tímhle směrem je to lepší než kdybychom to šli naopak. Na chatě si dáváme kuřecí steak a pivo. Večer nás čeká ještě asi dvě hodinky k Dlouhému jezeru. U jezera je spousta Čechů. Navazujem s nimi kontakt. No prostě jsme trochu zapařili.

22.7.    Po deváté vycházíme do sedla přes nepříjemné suťovisko a krásnou hřebenovkou přes vrchol Prevalský čugar 2604 m. Přes sedlo Mozgoviška porta s výhledy na spoustu jezer k Tevnomu jezeru. Tam jsme si u chaty dali pivo, smažák, pivo a sprchu.

23.7.    Ráno jsme si pro jistotu vyřídili registraci, ale asi opravdu již není potřeba. Vycházíme přes sedlo k Mitrovu jezeru. Kousek pod ním se napojuje zelená značka a Žaleznou dolinou podél moc hezký řeky Železnica. V jedný neodolatelný tůňce se požádně vyčvachtáme. V chatě Pirin si dáváme steak a pivo a pivo. Po 50 metrech doplníme vodu. Po dalších 50 metrech je další hospoda... Večer popojdem na hranici národního parku se vyspat.

24.7.    Ráno zase krásně jasno a u stolečku pohodlně posnídáme. Potom stoupáme milosrdným stínem lesa na zaoblený hřebínek. Okolo poledne přicházíme k prameni a doplňujem vodu. Při jedné přestávce v asi 1000 metrech jsem naměřil 37,6 st.Celsia ve stínu. Na křižovatce s modrou odbočíme k chrámu sv. Ilji s impozantními pískovcovými útvary. Sestupujem do vesničky Karlanovo, kde se kvalitně najíme a napijeme. Spát jdem kousek zpět před vesnici.

25.7.    Ráno se definitivně spolčujem se čtyřčlenou českou bandou. Silou vůle a s kňučením prolezl dírkou v plotě pes a přidal se k nám a celodenní tůru pak absolvoval s náma. Pokračujem do vesničky Rožeň. Navštívíme Rožeňský monastýr, kde se mnichovi moje nohy zdály příliš svůdné a musel jsem si obléci dlouhé kalhoty. Ale jinak moc zajimavý pravoslavný klášter. Potom jsme nemohli najít zelenou, tak jsme to odhadli podle mapy - blbě. Došli jsme do bohem zapomenuté vesničky Zlatolist. Atmosféra rozpadajících se stavení a prašných uliček nás vrátila o 100 let do minulosti. Místní nám poradili cestu na Melnik. U nového kostelíčku je pramen vody a oproti vesnici to tady vypadá jak oáza v poušti. Cesta přes hřebínek byla trochu náročnější fyzicky, psychicky i na orientaci. V Melniku jsme se zase potkali s třetí českou bandou. Ubytovali jsme se za 8 leva a šli prověřit místní šantány. Spát jsme šli asi ve tři hodiny.

26.7.    Před polednem vstáváme. Rozloučíme s novými kamarády co jdou stopem do města Sandanski. Potom jsme šli prověřit včerejší, ne úplně zdařilou cestu po zelené. Byly to asi nejkrásnější výhledy z této části hor. Po návratu do Melniku jsme navštívili sklípek se zapáleným vinařem spojenou s ochutnávkou vína.

27.7.    Ráno poslední teplá koupel před cestou. Koupíme suvenýry (skvělé červené víno), vyrovnáme účty s panem domácím a jdeme na autobus do Sandanski. Tam s nevolí zjistíme, že přes noc do Sofie nic nejede, tak vyjíždíme už v 16 hodin. Po třech hodinách jsme v hlavním městě a dokoupíme jídlo na cestu. V čekárně se skamarádíme s trojicí Čechů. Pak nás vyhodí z nádražní budovy, tak jdeme na lavičku do parku.

28.7.    Autobusové nádraží v Sofii je opravdu ztělesněný zmatek. Ale odjeli jsme dokonce o pět minut dřív. Na srbských hranicích čekáme čtyři hodiny. Cestou se ještě několikrát potkáme s českou trojicí z nočního sofijského parku jedoucí jiným autobusem. V autobuse přestala fungovat klimatizace, ale naštěstí se v Maďarsku ochlazuje a dokonce zaprší.

29.7.    Před sedmou jsme v Brně a po půl hodině nám jede rychlík domů do Třebíče.


nahoru na začátek